|
Zahrádkářská osada Brno Kraví Hora 1  |
||||
|
Menu |
Historie Na této stránce naleznete informace o historii naší zahrádkové kolonie
Nahoru
VZNIK ZAHRÁDKOVÉ KOLONIE KRAVÍ HORA 1 Po první světové válce zřídila brněnská obec při horní části Veveří ulice zahrádkovou kolonii s 80 zahrádkami. Podmínkou bylo zřízení tří nádrží na vodu. Účastníci si měli všechno ostatní zajistit sami - oplocení a veškerá potřebná zařízení. Živelné budování působilo poněkud chaoticky, nemělo žádný systém, zahrádky byly jako malá zeleninová políčka doplněná nevzhlednými přístřešky. Čekalo to na jedince, který se řešení ujme a stane se organizátorem a nadšencem, vůdčí osobností, která strhne další. Na jaře roku 1932 si jednu zahrádku pronajal i poštovní úředník Adolf Sehnal. Nevzhledné prostředí zahrádek se mu nelíbilo a rozhodl se po domluvě s ostatními utvořit spolek, dát mu řád a celkový charakter a koncepci. Pozemek původně patřil klášteru sv. Tomáše a v roce 1926 byl převeden do státní správy školství. Chyběla znalost veškeré potřebné administrativy a navíc se městské úřady k myšlence zahrádkové kolonie stavěly spíše negativně. Pan Sehnal se ale obrátil na pražský spolek zahrádkářů. Od místopředsedy spolku pana Jana Semeckého a jednatele pana Stanislava Míkovce se dozvěděl, že pražský spolek je Ústředním svazem zahrádkářských kolonií v republice. Na základě jednání v Praze mohl pan Sehnal založit v Brně odbočku Ústředního svazu. Svolal proto na 15.11.1932 dosavadních 80 členů na schůzi, kde se jednalo o založení spolku, stanovách a volbě představenstva. Předsedou a hybnou silou se stal pan Sehnal, dalšími členy byli J. Lokvenc, A. Appl, K. Col, M. Loubal a J. Vipler. Městská rada 20. ledna 1933 doporučila, aby si utvořený spolek pronajal státní pozemek na Kraví Hoře. Podmínkou bylo vytvořit originální strukturu prototypové zahrádkové kolonie a trvale ji udržovat. Parcela byla vedena pod číslem PK 856/1 KÚ Křížová a měla statut zahrady. Podle pozemkové knihy byla takto vedena do roku 1940. V současné době má pozemek zahrádkové kolonie 37 726 m2 - parc. číslo 796-814 k.ú. Veveří. Začalo náročné období pro členy výboru, kteří za pomoci odborníků připravovali strukturu kolonie, vyměřovali plochy zahrádek a cesty. Spolupracovala i řada brněnských firem:
Pan Sehnal a pan Lokvenc připravili výběr z návrhů besídek pro celou kolonii. Jako nejvhodnější byl uznán typ s nízkou lomenou rovnou střechou, rozměru 2x3 m nebo s otevřenou terasou 2x3 m nebo besídka 2x3 m bez otevřené terasy. Pro podezdívky pod besídky bylo nakoupeno 9 000 kusů starých levných cihel. Pak byla vyzvána firma J. Procházka, Polná, aby postavila vzorové besídky za nabízenou cenu 390,- Kč. Již v květnu roku 1933 byl vzat na vědomí výsledek žádosti podané Ústředním svazem o získání pozemku na Kraví hoře o smluvní nájemné 6 000,-Kč ročně, splatné v dubnu a říjnu vždy 3 000,- Kč. V červenci byla městská rada požádána o darování keřů a stromů do společných prostor a bezplatné zřízení vodovodní přípojky. Správcem kolonie byl jmenován pan Matěj Loubal. V této době se počet členů zvýšil na 126 a v září 1933 již byly zahrádky přiděleny 145 členům. Noviny tehdy pouze konstatovaly, že konečně zmizelo nevzhledné brambořiště na Kraví Hoře. Na zahrádkách se začíná pilně pracovat, upravují se společné cesty, vodovod se rozvádí do jednotlivých zahrádek, tvoří se "náměstíčko". Byl ustaven hlídač kolonie. Pro velký zájem se žádá o pronájem další části pozemku a vybudování tenisového dvorce. Začátkem února 1934 postihla Brno vichřice, která poškodila mnohé střechy na besídkách a některé úplně zničila. Starobrněnský pivovar nabídl půjčku na stavbu bufetu, skladiště a WC. Půjčka se umořovala 15 Kč za každý prodaný hektolitr piva. Zahrádky se postupně usilovnou prací měnily v oázu zeleně. Z této doby se zřejmě datuje oslovování mezi zahrádkáři "příteli" a "přítelkyně", které přetrvalo všechna další období. Slavnostní otevření zahrádkové kolonie Kraví Hora I se uskutečnilo 17. června 1934 za přítomnosti asi 1 300 návštěvníků. Mezi nimi byl i ministr Říha, starosta města Brna Karel Tomeš a zástupci Ústředního svazu zahrádkářských kolonií a spolků - předchůdce dnešního Českého zahrádkářského svazu. Na "náměstíčku" byl v provozu bufet pro občerstvení, dětské houpačky, klubovna atd. Hosté si prohlédli a ocenili nově založené zahrádky. Nahoru
OBDOBÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY A ČAS TĚSNĚ PO VÁLCE První šťastnou kapitolu zahrádek ukončila smutně druhá světová válka. Hned v září 1939 se během čtrnácti dnů objevily v sousedství dodnes stojící dřevěné budovy (dnešní majitel VUT Brno), které byly krátce potom zaplněny vojskem, procházejícím na frontu. Jejich přítomnost a pochodování se zpěvem vypudilo radostnou atmosféru ze zahrádek. Postupně k tomu přibývaly další negativní jevy protektorátu. Těsná byla blízkost vězení a popraviště v Kaunicových kolejích. Jednoho podzimního dne v roce 1941 našli ráno v dopisní schránce zahrádkáři doporučené oznámení, že do 24 hodin musí vyklidit zahrádky pro říšské Němce. Zařízení besídky a všechno ostatní tam muselo být ponecháno, jen osobní věci bylo dovoleno odnést. Bylo to smutné období a nikdo ze zahrádkářů neměl náladu se chodit dívat, jak v zahrádkách relaxují říšští Němci a sázejí stromky s přesvědčením, že se dočkají úrody. Ihned po přechodu fronty v roce 1945 se trousili zahrádkáři podívat se na stav jejich besídky a zahrádky. Zahrádky byly naštěstí průchodem fronty jen velmi málo poškozeny. Nastalo další období usilovné práce na uvedení zahrádek do původního stavu a jejich obnova. Dne 11. června 1950 se na náměstíčku konala "zahradní veselice" za účasti náladového souboru Ladislava Kozderky, která měla zahájit další etapu rozvoje zahrádek a pohody. Další vývoj se na životě zahrádkářské kolonie neodrazil až tak dramaticky. Lidé si zvykli vypěstovat a zavařit vše, co potřebovali, vedle vlastní práce na zahrádce a pro osadu chodili na brigády na sběr heřmánku na přilehlém poli, sbírali léčivé byliny. Urodilo-li se ovoce trošku více, zásobovali Dětský domov Dagmar či Slepecký ústav na Veveří ulici. Zahrádka vždy pomáhala odreagovat se od všedních starostí a politických zvratů. Rozloha zahrádkové kolonie zůstala až do současnosti nezměněna. Celý areál je oplocen. Každá ze 153 zahrádek zaujímá plochu 10x20 m, vyjma okrajových, které mohou být menší nebo o trochu větší. V každé zahrádce je 2x3 m velká besídka. Besídky jsou situovány v pravoúhlém systému v podélných řadách, žádná nevybočuje. Zahrádky situované podél hlavních cest mají květinové předzahrádky. Mezi jednotlivými zahrádkami jsou nízké dřevěné plůtky, někde nahrazené květinami a nízkými keříčky nebo jiným symbolickým ohrazením. Lze konstatovat, že celková koncepce řešení zahrádek a jejich besídek byla navržena a provedena s rozmyslem ve vazbě na budoucnost tak, aby byla dodržena jednota a přitom byl zachován moderní řád a vzhled. Centrum zahrádkové kolonie tvoří "náměstíčko", kde se odehrávají nejdůležitější spolkové akce. Často se zde konaly přednášky odborníků k problematice pěstování ovocných stromů, ničení škůdců atd. V letních měsících zde byly pořádány zábavy s dětskými představeními, tancem a různými soutěžemi pro dospělé. V současnosti jsou to hlavně účelově organizované táboráky (řádně ohlášené) s cílem likvidace spalitelného odpadu. Na náměstíčku jsou umístěny tři houpačky pro větší děti, jedna pro malé děti - korba a udržované pískoviště pro nejmenší děti. Je zde rovněž k dispozici stůl pro stolní tenis a lavičky pro posezení. Náměstíčku dominuje klubovna, v níž se hrávalo loutkové divadlo a turnaje v tarokách, konaly se výstavy ovoce či výstava panelů ze života osady. Nyní je klubovna především místem jednání výboru osady. Pro všechny členy osady je na náměstíčku umístěn přístřešek s různými potřebami k zapůjčení, jako jsou žebříky, kolečka atd. Pod přístřeškem je umístěn pracovní stůl - ponk pro různé údržbářské práce. Důležitou součástí jsou toalety vybavené tekoucí vodou. Zařízení doplňuje sklad hnojiv. Voda je rozvedena do všech zahrádek a končí umístěním do skruží. Vchod do areálu zabezpečují vjezdová brána a čtyři malé branky pro pěší, vše účelně rozmístěno po obvodu kolonie. Zahrádková kolonie je ze strany městské části Žabovřesky ohraničena ulicí Lužickou, z další podélné strany zpevněnou cestou vedoucí k hvězdárně. V dolní části sousedí areál s cestou vedoucí podél pozemku Gymnázia Matyáše Lercha. V horní části je areál ohraničen oplocením oddělujícím zahrádky od pozemků přiléhajících k hvězdárně. Celkové umístění areálu zahrádek Kraví hora I je voleno tak, aby zahrádky v žádném případě neomezovaly chodce pohybující se přilehlými městskými komunikacemi. Údržba každé zahrádky vyžaduje nejen nadšení, pečlivost, trvalou péči, hodiny pletí plevele, okopávání a zalévání. Údržbě a opravám se nevyhnou ani besídky, které v důsledku stáří potřebují opravy, pravidelné natírání atd. Jejich konstrukční úprava však vyžaduje předběžné projednání a schválení výborem v zájmu udržení jedinečné koncepce a celistvosti zahrádkářské osady. Celková platba pro každého zahrádkáře zahrnuje na každý rok následující položky:
Finanční náklady za městský pozemek činily původně 35 000,- Kč, v současné době se však zvýšily přes 200 000,- Kč za rok. Spotřeba vody kolísá podle počasí v letních měsících a pohybuje se kolem 120 000,- Kč ročně. V zájmu důsledné likvidace nespalitelného odpadu zajišťuje osada třikrát ročně jeho odvoz kontejnery na skládky, což činí ročně cca 45 000,- Kč. Z rozpočtu jsou rovněž hrazeny větší opravy, které nelze vlastními silami provést a je nutno je zajistit dodavatelsky. Menší opravy jako jsou nátěry plotů i výměna jeho pletiva, úprava tenisového hřiště a dalších společných ploch jsou zabezpečovány zahrádkáři v rámci povinných brigádnických jednotek. Zahrádkové kolonie jsou pro městskou pokladnu přínosem. Město nemusí financovat údržbu pronajaté plochy, spotřebu vody na údržbu zeleně, náklady na výsadbu a pracovní sílu. Nahoru
VEDENÍ ZAHRÁDKOVÉ KOLONIE Předsedové zahrádkové kolonie zůstávali vždy ve funkci dosti dlouhé období, takže za 80 roků stáli v čele (mimo období německé okupace) přítel A. Sehnal, Ing. M. Brabec, Antonín Weber, V. Soppe, Vladimír Oprchal, Mgr. Pavla Hlavinková, PhD., Ing. Pavel Krejzek a Milan Kopecký. Na mnoha zahrádkách je už třetí či čtvrtá generace od původních zakladatelů. V čele zahrádkové kolonie je volený výbor a revizní komise. Předseda i členové jsou voleni na pět roků. Mají na starosti řízení, chod a pořádek v zahrádkách, údržbu, opravy, řešení všech problémů s provozem, finanční politiku, platby za zahrádky, vynakládání peněz podle potřeby atd. Členové výboru se scházejí pravidelně v měsíčních intervalech (vyjma srpna) během celého roku v klubovně "na náměstíčku". Výroční schůze se koná vždy začátkem roku. Dvakrát během sezóny se provádí odvoz směsného komunálního a nespalitelného odpadu. Spolu s odvozem se na jaře a na podzim uskutečňuje i ohlašovaný řízený táborák k likvidaci dřevin. Dvakrát během roku se také provádí kontrola stavu zahrádek, jejich údržby a vzhledu. V případě špatného stavu se s uživatelem projednává náprava nebo výměna uživatele. V zahrádkách je zakázáno vzhledem k jejich rekreačnímu a relaxačnímu pobytu hlasité pouštění rádia. Psi nesmějí volně pobíhat po kolonii. Cyklisté musí kolo vést. Výbor trvale sleduje potřeby v zahrádkách, zajišťuje potřebný materiál na údržbu, nákup písku a hnojiv, vypisuje hodiny pro provádění některých oprav atd. Výbor zajišťuje administrativu při výměně zahrádek, o které je trvalý a v současné době vzrůstající zájem. Stále jsou evidováni noví "čekatelé" na zahrádku. Aktuální složení výboru je uveřejněno na stránce kontaktů. Zvláště v počátečním období byla vítaná každá dobrá rada a pomoc. Tu si prokazovali zahrádkáři vzájemnou spoluprací, jindy pomáhali zkušenější v některé oblasti (přátelé Ošťádal - jabloně, Tůna - broskve, Selzer - vinná réva a další). Všestrannou pomoc při údržbě osady prokazovali přátelé Stoček, Trumpeš, Sedmera, Svoboda, Vrbka, Zavadil a další. Zahrádková kolonie žila v dřívější době i dalšími aktivitami, jako bylo např. povinné pěstování a sběr heřmánku. Při větší úrodě ovoce bylo pomáháno dětem z domova Dagmar a ze slepeckého ústavu na Veveří ulici. Podle možnosti se na náměstíčku pořádaly přednášky k zahrádkové problematice. V dobách předtelevizních bývaly na náměstíčku slavnosti s tancem, dětskými vystoupeními a kuželkářským turnajem. Nyní se každým rokem uskutečňují jeden až dva zájezdy s velkou účastí a zájmem zahrádkářů na poznání zajímavých části naší krajiny, hradů, zámků, či předvánoční Vídně. Koncem roku se v klubovně koná setkání zahrádkářů jubilantů, kteří v daném roce dovršili 75, 80, 85 i více roků. Někdy jsou jubilanti jmenováni a symbolicky odměněni na výroční schůzi. Klubovna byla dříve využívána k zájmové činnosti - jednou týdně turnaje v tarokách a hlavně v letních měsících představení loutkového divadla, kde účinkujícími i diváky byly děti zahrádkářů. Děti mají na náměstíčku pískoviště, tři houpačky, dvě hrazdy, prostor na míčové hry a badminton. Pro všechny zahrádkáře bez rozdílu věku je zde k dispozici pingpongový stůl. Děti si mohou v čistém prostředí bez obav hrát. Navíc se přirozeně učí respektovat majetek sousedů, neboť symbolické plůtky mezi jednotlivými zahrádkami vskutku nepředstavují překážku. Zdravení a pěknému vztahu mezi sousedy se učí od malička. Na zahrádkách byly a jsou pěstovány i sportovní aktivity. Krátce při vzniku zahrádek v roce 1932 byl plánován kuželkářský kroužek. Jeho realizace se dlouho neuskutečňovala, protože v prvním období bylo na zahrádkách moc práce. K této aktivitě se zahrádkáři vrátili po návratu původních nájemců na zahrádky v dubnu 1945, kdy se obnovila práce na zahrádkách, ale současně se začalo konkretizovat i toto hobby. Venkovní kuželna byla situována na náměstíčko. Největší zásluhu o její vybudování měl přítel Jan Vipler. Maximálně spolupracovali další členové vytvořeného kroužku jako přítel Julius Stoček, který obstarával materiál a zajistil kompletní výstavbu. Kuželna byla slavnostně uvedena do provozu při veselici 4. září 1949. Členové kroužku měli svoje stanovy, výbor a samostatné hospodaření v rámci poplatků - vstup 5,- Kč atd. Z těchto peněz pak financovali podle potřeby nové kuželky a další drobnosti. Hospodář přítel Antonín Dvořák všechno pečlivě evidoval. Kolektiv měl řadu členů a mnoho dalších se stále hlásilo. Řada zahrádkářů po práci vesele kibicovala při hře vášnivým kuželkářům. Velmi pečlivě byla vedena kronika doplňovaná mnohdy pěknými básničkami a fotodokumentací. Kronika byla vedena až do 29. května 1961. Postupně bohužel zakládající členové odcházeli a v pozdější době již nebyl o tento sport takový zájem především z časových důvodů a trvalé práce na zahrádkách. Samostatnou kapitolou je tenisová činnost. Zahájení historie tenisu začalo vybudováním dvorce, který byl realizován společně s vybudováním dolní řady zahrádek. Okamžitě se stal středem zájmu mnoha zahrádkářů, kteří vytvořili tenisový výbor a začali zajišťovat provoz. V prvním období měl tenis dokonce správce a sběrače míčků. Tenisu fandilo mnoho zahrádkářů, takže se požádaly turnaje a trvalé vzájemné zápasy, jak ve dvouhrách, tak i ve čtyřhrách a mixu. Ze skalních tenistů jmenujme přítele Chrudimského, Kabelku, Minaříka, Pinkase, přítelkyni Jeřábkovou a další. Scházela se opravdu velmi dobrá parta tenistů. Po ní začala vyrůstat i nová generace, která od první obecné školy začala hrát. Za všechny jmenujme přátele Jahodu, Pinkase, Danu Chrudimskou, Lídu Hruškovou, Karla Koska a Evu Sobotkovou-Kočkovou, která dokonce později hrála 20 roků závodně. Kromě členů ze zahrádek chodilo na tenis mnoho studentů a dalších zájemců. V současné době patří tenis k velice oblíbenému sportu, o čemž svědčí řada zájemců ze zahrádek i dalších uchazečů z různých podniků. Tenisový rozvrh je tak jako dříve podle hodin rozepsán na jednotlivce, takže každý ví, kdy má svoji hru. Veškeré starosti s provozem tenisového areálu má za povinnost určený člen výboru, který nejen, že se sám zúčastňuje všeho dění, ale i řídí a organizuje vše, co se týče tenisového života. Za všechny tyto pracovníky jmenujme přítele Vladimíra Dokoupila, který tuto práci vykonával řadu let. Dnes je správcem tenisu Ing. Jiří Jež. Postupně byla dobudována šatna se sprchou a cvičná zeď. Z jara se koná vždy brigáda pro úpravu dvorce a okolí. Tenisté si musí před zahájením hry tenisový kurt postříkat hadicemi a po skončení zkartáčovat, aby následní hráči přišli a mohli si zahrát. Finanční náklady na provoz a materiál se kryjí z poplatků za hodiny tenisu. Ty se liší pro zahrádkáře, důchodce a hosty. Členové osady Kraví Hora 1 sledují s obavami často se vyskytující trend názorů k likvidaci městských zahrádek a důsledně na ně reagují. Svou aktivitu projevili v roce 2006 formulací a podpisem petice proti záměrům likvidace zahrádek. Petice, která obsahovala 240 podpisů, nebyla však Městskou části Brno střed kvůli formální závadě (chybějící záhlaví na každé straně podpisového archu) přijata. V následujícím roce 2007 se zahrádkáři včetně mladé generace účastnili svým podpisem celobrněnské petice proti rušení zahrádek i protestního pochodu Brnem s předáním petice na Magistrát města Brna. V roce 2011 spolu s dvěma základními organizacemi Českého svazu zahrádkářů ZO Kraví Hora 2 a ZO Kraví Hora 3/Malina podali v zákonném termínu námitky k záměrům návrhu územního plánu města Brna, a to v souladu s par. 23, odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. Zákona o územním plánování a stavebním řádu "Věcně shodnou připomínku k návrhu územního plánu města Brna a zmocnění zástupce veřejnosti", a prostřednictvím zástupce veřejnosti pana Pavla Holíka následně dne 9.3.2011 "Námitku zástupce veřejnosti ke konceptu Územního plánu města Brna". Dosud jsme neobdrželi žádnou písemnou odpověď. Nicméně největším příspěvkem městu Brnu je celoroční usilovná starost zahrádkářů o údržbu zeleně na pronajatém pozemku Kraví Hory 1. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že "každých 400 m2 zahrádky díky pravidelné závlaze na náklady zahrádkáře vyprodukuje ochlazení okolí výkonem 200 kW. Za energii nutnou k provozu tohoto nenahraditelného systému by se zaplatilo 4 000 - 7 500 Kč denně. Díky zahrádkářům tento systém na jimi užívaných pozemcích funguje nehlučně, za zpěvu ptactva a zbavuje ovzduší chemických zplodin, prachu a hluku" (Ústav systémové biologie a ekologie - AV ČR Třeboň, RNDr. Jan Pokorný, CSc.). Nahoru
SLOVO NA ZÁVĚR
Činnost na zahrádce udržuje aktivitu všech generací. U dětí vytváří kladný vztah k vlastnoručně vypěstovaným hodnotám - zelenině, ovoci, květinám, umožňuje jim hraní a pobyt
v čistém prostředí prosluněném a provoněném květinami, také praktické poznávání celoročního vegetačního cyklu i mnoha druhů zpěvného ptactva a hmyzu. Pro aktivní věk vytváří alternativu
sportu a možnost fyzické práce a rozvíjení manuálních dovedností. Pro starší generaci znamená možnost pohybu podle zdravotních možností.
Zahrádky ve městě poskytují nejen zeleň a kyslík do přeplněných ulic, ale městu dávají zelené ostrovy, tolik potřebné v bytové a průmyslové zástavbě. Vytvářejí lokalitu, i když
malou, pro celé generace, dávají radost z práce a pobytu na čerstvém vzduchu v bezpečném a příjemném prostředí. Podporují neformální mezigenerační vztahy, rozvíjejí ekologické i estetické
cítění v rodinném prostředí, současně však i ve společenství lidí rozličných profesí spojených společným zájmem a odpovědností za osadu.
A CO ŘÍCI NAKONEC? Mnohé se za 80 let změnilo, ale láska k přírodě, poctivá a důsledná práce i úcta k tradicím jsou hodnoty, o něž se snažíme dodnes. A tak není divu, že nejen kytičky, zelenina, keře a stromy zapustily na úbočí skalnaté Kraví hory v Brně své kořeny, stalo se tak i nám - zahrádkářům.
|
|||
Poslední úpravy: 14/05/22.